V jaké roli na trhu hrajete: Trader, spekulant, nebo investor?
Je velmi snadné ztratit se v chaosu finančních trhů a zapomenout na to, jakým typem investora vlastně jste. Komunita investorů může na první pohled působit jako amorfní masa reagující na všechny kolemjdoucí trendy, ve skutečnosti se však jednotlivé skupiny investorů věnují zcela odlišným činnostem a mají rozdílné cíle.
Pokud chcete mít jako investor šanci uspět, je klíčové pochopit svůj vlastní přístup k investování. Obecně lze rozlišit čtyři základní typy investorů:
Trader
Trader pracuje s velmi krátkými časovými horizonty (od intradenního obchodování až po několikatýdenní intervaly). Snaží se předpovídat pohyby cen na základě historických vzorců nebo očekávané reakce trhu na určité události.
Fundamenty či reálné ocenění aktiv jsou pro něj většinou nepodstatné. Klíčové je odhadnout, jak budou reagovat ostatní investoři. Dosahovat v tomto přístupu dlouhodobě dobrých výsledků je extrémně náročné. I proto často nejvíce na tradingu vydělávají ti, kteří ho učí, spíše než ti, kteří ho skutečně provozují. Stejně tak i tradingové platformy, které pro tradery statisticky vytvářejí mnohem více ztrát než zisků.
Investor orientovaný na cenu
Jde pravděpodobně o nejrozšířenější aktivní investiční přístup. Tito investoři pracují s krátkodobým horizontem (od několika měsíců po pár let) a obvykle dělají jednu ze dvou věcí:
- Předpovídají budoucí makroekonomický vývoj a reakce trhu: „Myslíme si, že centrální banka bude uvolňovat měnovou politiku více, než trh očekává, což podpoří akcie.“
- Reagují na minulé události a odhadují reakci trhu: „Centrální banka je výrazně benevolentnější, než se čekalo, proto zvyšujeme expozici vůči akciím.“
Společným jmenovatelem je, že se tito investoři snaží odhadnout chování ostatních subjektů. Jde o princip podobný tradingu, jen s o něco delším horizontem. V podstatě jde o snahu zachytit očekávané cenové trendy. Fundamenty a ocenění zde hrají roli pouze do té míry, do jaké pomáhají pochopit chování ostatních investorů.
Z behaviorálního hlediska jde o komfortní styl investování, protože podporuje potřebu být aktivní, být součástí davu a vytvářet si vlastní příběhy a hypotézy. I proto patří mezi nejpoužívanější způsoby investování.
Problém je, že dělat takové odhady správně – nebo alespoň častěji správně – je mimořádně náročné, zejména z dlouhodobého hlediska.
Investor orientovaný na ocenění
Tento typ investora se soustředí na fundamentální vlastnosti aktiv. Snaží se odhadnout jejich férovou hodnotu a očekávané výnosy na základě počáteční ceny a budoucího cash flow. Jelikož krátkodobé pohyby cen dominují výkonnosti, práce s dlouhodobým horizontem je nezbytná.
Tento přístup však nepopisuje klasické hodnotové investování – je pouze jeho podmnožinou. Klíčový rozdíl spočívá v tom, že se investor zaměřuje na to, co aktivum reálně přinese, nikoli jen na to, jak s ním budou obchodovat ostatní.
Protože krátkodobé a střednědobé pohyby trhu často nesouvisejí s fundamenty, jde o psychologicky velmi náročný přístup. Takový investor může po dlouhá období působit až poněkud „hloupě“, i když může mít pravdu. Potvrzení jeho názoru může přijít až po letech – nebo vůbec.
Ve srovnání s investorem orientovaným na cenu má sice vyšší šanci dělat správná rozhodnutí, ale zároveň i vyšší riziko, že mu to nevyjde.
Pasivní investor
I když žádné pasivní portfolio v pravém slova smyslu neexistuje, tento přístup se snaží co nejvěrněji kopírovat celý trh. Pasivní investoři sice nehodnotí ocenění tradičním způsobem, zajímají se však o fundamenty – zejména z dlouhodobého hlediska, tedy o očekávané riziko a výnos.
Nevěří vždy tomu, že trhy jsou dokonale efektivní – spíše si myslí, že neexistuje spolehlivý způsob, jak tyto neefektivity dlouhodobě využívat ve svůj prospěch, zejména po započítání nákladů, času a psychického stresu.
Na první pohled je tento přístup jednoduchý, ale i on má své výzvy. Nedělat nic je často velmi náročné a může to působit neproduktivně.
Vážnějším problémem však je, že pasivní investor musí akceptovat i extrémně nadhodnocené trhy – například akcie s P/E 100 nebo dluhopisy s nulovým výnosem. I když tedy jde o historicky výnosnou investiční filozofii, při nadhodnocených valuacích může dlouhodobě vést ke slabým budoucím výnosům.
Závěr
Tyto čtyři kategorie se sice vzájemně prolínají, jejich základní rysy však zůstávají zachovány. Každý investor by měl být schopen jasně rozpoznat, který přístup využívá a co z něj vyplývá.
V praxi to znamená:
- mít realistická očekávání
- rozlišovat mezi důležitými a nepodstatnými informacemi
- připravit se na psychologické výzvy spojené s daným přístupem
Pokud to neuděláte, můžete se velmi snadno ztratit v davu – bez jasného směřování, investiční filozofie či strategické vize svého portfolia.
Pokračujte ve čtení s předplatným
Tento článek je z prémiové edice. Předplatitelé dostávají hlubší analýzy, exkluzivní rozhovory a portréty fondů bez omezení.
Pokračovat ve čteníKlient Broker Consulting? Aktivovat zdarma
Témata
Redaktor FOND SHOP. Píše o investování, finančních trzích a osobních financích. Více článků →
