Říjen 1918: Nejistota jako investiční komodita

V roce 1918 nešlo o klasické investování. Investiční rozhodnutí té doby se rovnala sázce na politický a měnový vývoj.

Před 28. říjnem: Válečná inflace a dluhy

Investor v Rakousku-Uhersku se potýkal s astronomickou válečnou inflací - financovanou tiskem peněz.

• Hotovost (měna): Měla masivní reálnou hodnotu na úkor hrozící devalvace nebo měnové reformy.
• Válečné dluhopisy (pasiva): Investor, který koupil válečné dluhopisy monarchie, se de facto stal hlavním věřitelem státu, který přestal existovat. Jejich hodnota klesla k nule nebo byla znehodnocena.
• Akcie: Hodnota akcií závisela na tom, jak moc byl daný podnik provázán s rakousko-uherským kapitálem a na jeho umístění.

28. říjen a dny poté: Sázka na stabilitu

Vítězství Dohody a vyhlášení samostatnosti vyvolalo národní euforii, ale z pohledu investora to byl startovní výstřel pro likvidaci rizik a nové pozice. Klíčovou investiční otázkou bylo: Bude nová měna stabilní?

Klíčový postřeh: Rašínova deflační sázka

• Alois Rašín prosadil v roce 1919 radikální deflační politiku, která se v mnoha ohledech podobala šokové terapii.
• Investor, který předvídal, že se nová vláda pokusí agresivně bojovat s inflací a zavést tvrdou měnu, se měl postavit do pozice věřitele. Tyto osoby (např. držitelé vkladů či dluhopisů s pevnou sazbou) profitovaly z toho, že jejich nominální pohledávky byly po deflaci Rašínem vyplaceny ve stabilnější měně s vyšší kupní silou. Naopak dlužníci (např. velkostatkáři) museli splácet své dluhy v cennější měně.
• Investiční lekcí z období 1917–1918 je, že při systémové změně je stabilita (politická i měnová) primární investiční komoditou. Drahé kovy a diverzifikace mimo rizikovou zónu (vídeňská koruna) byly klíčové pro zachování majetku.

Tři investiční milníky a jejich dopady

Investoři, kteří chtěli přežít a prosperovat v novém státě, museli reagovat na tři klíčové události let 1918–1920: