Obranný průmysl v ČR a jeho perspektiva
Český obranný průmysl se po letech dostává do centra pozornosti. Rostoucí armádní zakázky, miliardové modernizační projekty a tlak NATO slibují obrovské příležitosti – ale i rizika. Dokáže Česko využít šanci stát se evropskou zbrojařskou velmocí, nebo zůstane jen subdodavatelem?
Česká republika a současný stav obranného průmyslu
Český obranný průmysl je historicky velmi důležitý, navíc od začátku války na Ukrajině nebo jiných geopolitických rizik poměrně prosperuje, jelikož výrobci z oblasti obranného a zbrojařského průmyslu více exportují.
Přestože díky válce na Ukrajině došlo ke strmému nárůstu exportů vojenských zařízení, zažívá tento sektor stále značné problémy. Růst poptávky po vojenských zařízeních není následován podporou a navýšením zaměstnanosti v tomto sektoru (zejména kvůli problémům se získáním nových příslušníků armády) a nedochází k dostatečné alokaci obranného rozpočtu (tedy v souladu s doporučeními NATO).
Analýza od poradenské společnosti EY navíc upozorňuje, že přestože české firmy získávají přes 90 % zakázek Ministerstva obrany, jejich hodnota tvoří pouze 25 % celkového objemu. Řešením by mělo být zapojení firem do již rané fáze výzkumu a vývoje (vývoj radarových systémů, vojenských vozidel nebo ručních palných zbraní), která by zvýšila celkovou přidanou hodnotu.
Předseda Sekce obranného průmyslu Hospodářské komory Lubomír Kovařík navíc dodává, že obranný průmysl je katalyzátorem technologického pokroku a investice do výzkumu a vývoje jsou zásadní pro posílení konkurenceschopnosti naší země.
Problém dle studie představuje i neshoda vládních příslušníků na strategii a směřování obranného průmyslu do budoucna. Neshody navíc více prohlubuje nový závazek 5 % vůči NATO, který by Česká republika měla splnit do roku 2035. Předpokládáme, že zásadní vývoj v této otázce proběhne po parlamentních volbách.
Redaktor FOND SHOP. Píše o investování, finančních trzích a osobních financích. Více článků →