Nepodceňujme poplatky z fondů a ETF. Jak vstupní a průběžné náklady krátí naše výnosy
Nákladovost podílových fondů a ETF negativně ovlivňuje jejich výkonnost. Záleží zde nejen na sazbách vstupních poplatků a průběžně hrazených výdajů za profesionální správu portfolia, ale také na době trvání investice. Pro krátký horizont se mohou vyplatit konzervativní podílové fondy s nízkými vstupními poplatky, zatímco střednědobě až dlouhodobě leží velká výhoda na straně dynamických či akciových ETF s minimálními náklady na správu.
I když nákladovost citelně omezuje výnosy investic, bývá často podceňovaná a ne vždy slouží jako kritérium pro jejich výběr. Různé poplatky a na první pohled neviditelné náklady přitom dlouhodobě rozhodují o rozdílu mezi teoretickým a skutečným výnosem portfolia. Může se pak stát, že kvalitní, ale drahý produkt zaostane za tím levným bez jiných markantních předností.
Ve světě podílových fondů a ETF se prosazují dvě hlavní nákladové složky: jednorázové vstupní nebo transakční poplatky v poměru k objemu právě realizované investice a průběžné roční náklady dané procentem z celkové hodnoty držených jednotek daného nástroje. Druhá kategorie se označuje termínem OCF (ongoing charges figure) nebo TER (total expense ratio). Níže vysvětlíme rozdílný význam obou složek i jejich negativní dopad na celkový a průměrný roční výnos podle doby trvání investice.
Témata
Redaktor FOND SHOP. Píše o investování, finančních trzích a osobních financích. Více článků →
