Inflační cíl ČNB zůstává, ale realita je jinde

Úrokové sazby už nejsou extrémně nízko – usadily se výš a zatím se jim tam líbí. Nový normál začíná až na trojce a chce to počítat s tříprocentní inflací. Úrokové sazby se mění tak, aby pomohly inflaci držet blízko inflačního cíle. Zahajujeme úvahy o budoucí inflaci a úrokových sazbách, o tom, kolik budou stát hypoteční úvěry a jaké nominální úrokové výnosy lze očekávat u vkladů a instrumentů s pevným výnosem.

Inflační cíl je v tuzemsku od roku 1998 kompasem monetární politiky. Počasí na cestě se ale měnilo rychleji než předpovědi. Na horizontu měnové politiky je vždy přislíbeno splnění inflačního cíle, ale šance naplnění prognóz se mění. Stejně tak se změnila doba uvažovaná pro horizont měnové politiky. Co se týká investorů, racionální úvahy by měly a mají uvažovat s 3% inflací, a počítat s inflačním rizikem.

Cíl inflace ČNB měl fungovat jako stabilní bod v měnícím se světě – historické zkušenosti ovšem ukazují, že inflace nikdy až tak netančila, jak národní banka pískala či prognózovala. Ať už inflace bloudila hluboko pod cílem, jako tomu bylo v roce 2015, nebo se od něj vzdalovala, jako už v roce 2020, jazyk Zpráv z dílny národní banky zůstával diplomaticky střízlivý a za rok až rok a půl, sliboval splnění inflačního cíle.

V realitě byla za všemi formulacemi představitelů ČNB o inflaci v tolerančním pásmu nebo o inflaci nacházející se na hranici tolerančního pásma zabalena snaha ovlivňovat inflační očekávání, vyrovnávat se s vnitřními a vnějšími nerovnováhami, měnící se ekonomikou, a přitom neztratit důvěru veřejnosti.