Tichý zabiják výnosů: proč ignorujeme vlastní chování při investování
Investování si často představujeme jako čistě technickou disciplínu – tedy jako oblast, ve které si dokážeme vybudovat specializované znalosti a získat náskok pouze díky lepší analýze. Věnujeme obrovské množství času a energie zdokonalování modelů a ladění procesů, abychom získali konkurenční výhodu. Tato snaha o pokrok je přirozená a jen těžko jí lze něco vyčítat. Problém však spočívá v tom, že to, co při investování na první pohled působí správně, nás často nepřivede k nejlepším výsledkům. Touha po větším množství informací, vyšší přesnosti a větší komplexnosti totiž téměř nevyhnutelně zhoršuje kvalitu našich rozhodnutí.
Navzdory tomu, že se behaviorální stránka investování v posledních letech dostává více do popředí, investoři jí stále nevěnují dostatečnou pozornost.
Nesprávně nastavené priority
„Závody ve zbrojení“ za technickou dokonalostí jsou pochopitelné, zároveň však představují zásadní selhání v prioritách investora.
Stojí skutečně za to věnovat obrovské zdroje malé šanci, že budeme mít o něco lepší analýzu než ostatní? Dokážeme překonat instituce, které disponují stonásobně většími kapacitami než my?
Zlepšování technických schopností samo o sobě není problém. Mělo by však být podřízeno pochopení a řízení našeho chování jako investora. Právě zde se totiž skrývá největší potenciál pro zlepšení investičních výsledků – větší než u jakýchkoli analytických vylepšení.
První otázka, kterou by si měl položit každý investor, proto zní: Jak si vytvořím prostředí, které minimalizuje moje behaviorální chyby?
Témata
Redaktor FOND SHOP. Píše o investování, finančních trzích a osobních financích. Více článků →
