Prokletí „break-even“ bodu
Bod návratnosti se v mysli investora ustavuje okamžitě po uskutečnění nákupu a získává zvláštní postavení, které dalece přesahuje jeho skutečný význam. Nejde o analytický nástroj ani o informaci vycházející z trhu, přesto se stává mentálním středem, kolem něhož se začnou otáčet všechna další rozhodnutí.
Investor si tuto cenu pamatuje s přesností, jakou si nepamatuje makroekonomická data ani klíčové ukazatele společnosti. Tato cena není neutrálním číslem, je spojena s okamžikem rozhodnutí, s očekáváním, s nadějí i s osobní odpovědností za výsledek. Právě tato s mnoha emocemi spojená stopa dává bodu návratnosti jeho sílu.
Přenos významu z budoucnosti do minulosti
Investování je ze své podstaty orientované na budoucnost. Hodnota aktiva vychází z očekávaných peněžních toků, růstu, stability nebo ochrany kupní síly. Bod návratnosti však tento směr nenápadně obrací. Pozornost investora se začne upínat k minulému okamžiku nákupu, jako by právě tam ležela odpověď na otázku, co dělat dál. Rozhodování se tak opírá o historickou cenu místo o budoucí potenciál. Investor tím přestává hodnotit investici jako živý proces a začíná ji vnímat jako příběh návratu k jednomu konkrétnímu bodu v čase.
Emoce jako hlavní filtr investičních informací
Jakmile se investice dostane pod nákupní cenu, vstupuje do hry emoční rovina, která začne filtrovat všechny další informace. Pozitivní zprávy jsou vnímány jako naděje na návrat, negativní zprávy jako dočasné překážky. Investor si nevědomě vybírá takové interpretace reality, které podporují očekávání návratu k bodu návratnosti. Trh se tak přestává posuzovat objektivně a investiční úsudek se postupně uzavírá do úzkého rámce jediné ceny, která s budoucím vývojem souvisí jen náhodně.
Témata
Redaktor FOND SHOP. Píše o investování, finančních trzích a osobních financích. Více článků →
